New Orleans

Sebastian sa pozeral smrti do očí. Sedel na tom istom mieste, videl ako Lizzie odišla a jemu neostalo nič. Ale mal z toho dobrý pocit, pretože vedel, že bude v bezpečí. Na poslednú chvíľu zachránil človeka, ktorý ho tam dostal. Ak by sa nejakou náhodou dostal von, určite by mu Alaric mohol byť zaviazaný. Pretože tým svojim počínaním mu zachránil jeho zatratený život. Sebastian nikdy nebol dobrým človekom ani zlým ale to sa človek naučí. Ked bol celé tie roky ako nejaké vysušené mäso, nikto nemohol predpokladať, že po jeho návrate k životu bude vzorným upírom, ktorý nebude chcieť mať to, čo potrebuje. Ale on vedel, že on potreboval Lizzie. Ublížil jej, chcel ju premeniť na upíra len aby s ním strávila večnosť ale niečo sa aj tak v jeho vnútri nachádzalo, čo znamenalo, že k nej niečo cíti. Sebastian bol rád za to, že ako posledné bude môcť vidieť jej pohľad. Miesto sa rútilo a on zatvoril oči, čakal na tú preslávenú smrť.

Bolo to zvláštne ale nebolelo ho to. Sebastian otvoril oči a pozrel sa okolo seba, pričom bol prekvapený. Pretože takto si svoju smrť nepredstavoval. Myslel si, že po tých rokoch, ktoré strávil zabíjaním bude niekde v pekle pykať za všetky skutky, ktoré urobil. Alebo toto má byť to preslávené peklo? Ak áno, tak by sa mohol na čo tešiť. Sebastian sa postavil na nohy a oprášil si oblečenie. Nachádzal sa pred mestom, ktoré nepoznal. Zvláštne, ako keby mu to malo niečo pripomínať. Myslel si, že ked zomrie, tak sa vráti na iné miesto a nie New Orleans. Ale asi bol k tomu nejaký dôvod, prečo sa nachádzal tu. Sebastian kráčal pomalým krokom až do momentu, kedy si nemohol nevšimnúť dvojicu zaujímavo vyzerajúcich ľudí. Jemne si prešiel jedným prstom po pere a pocítil niečo, čo si myslel, že aspoň toho pocitu sa zbaví. Bol to smäd po ľudskej krvi. "Ak toto má byť peklo, tak to bude hotovým rajom.." povedal Sebastian s malým úsmevom, ktorý bol len nadvihnutie jedného kútika pier a ukázanie žiarivých, bielych zúbkov. Sebastian prešiel k dvojici dievčat, ktoré sa vášnivo rozprávali a nečakal ani minútu. Nepredstavil sa, neprehodil niekoľko slov na miesto toho si jednu zobral k sebe a zahryzol sa jej do hrdla. ten výkrik druhej mohlo počuť vari celé mesto. Ale to ani nevedel, že New Orleans je na podobné veci zvyknuté. Sebastian pocítil, ako sa mu krv valila do hrdla a ten pocit uspokojenia opäť prichádzal k životu.

Keby tento mladík vedel, že sa nachádza v skutočnom svete niekoľko mesiacov po tom, ako sa to všetko udialo, tak by sa možno na to pozeral inak. Ale Sebastian nemohol vedieť to, že bol nejaký dôvod k tomu, aby sa vrátil. Niekto mu zachránil život? niekto chcel, aby sa vrátil? alebo to je skutočne to peklo o ktorom mu mnoho ľudí hovorilo.

Uběhlo už několik měsíců od doby, co navštívila vězeňský svět společně s Josie a jejich tátou a naposledy se rozloučila se Sebastianem skrze astrální přenos, protože se tam rozhodl zůstat i přestože to znamenalo nevyhnutelné. Sebastian jí málem proměnil v heretika, měla by se na něj zlobit, možná ho dokonce nesnášet, přesto všechno ale se žádný z těchto pocitů nedostavil a ona uvnitř sebe pociťovala podivné prázdno i po tak dlouhé době. Konečně se objevil někdo, o koho projevila zájem a on jí to opětoval a teď je pryč. Tohle jí nepřišlo fér. Proč po každé, když se jí někdo líbí, tak o ní nemá zájem a nebo nakonec zmizí stejně, jako Sebastian? Je to snad nějaké prokletí? Jasně, byl tu MG, který se o ní opravdu snažil, jenže ona zkrátka a jednoduše to neviděla stejně. Pro ní to byl jen kamarád, se kterým jednoduše nechce mít nic víc a chtít zřejmě ani nebude. A co hůř, i přestože by se jindy porozhlížela hned po dalších, Sebastian jí během chvíli dokázal tak zamotat hlavu, že na jiné kluky neměla ani pomyšlení. Bylo to k vzteku, ale nebyla s tím schopná nic udělat. Byla tím vším tak zblblá, že stále žila v plané naději toho, že se ještě objeví. Že třeba nakonec našel průchod, kterým se odtamtud dostal Kai, a tak poměrně pravidelně kontrolovala za pomocí kouzla mapu a snažila se ho vyhledat. Jinak tomu ani nebylo dnes a to i přestože už ani neočekávala, že by se mohl na té mapě objevit. Vlastně už to v tuhle chvíli začala vzdávat a chystala se balit mapu, když se v tom její pohled zastavil na jednom místě v New Orleans. "Tohle není možný. Já zase začínám bláznit." Pronese si spíše pro sebe a párkrát zamrká, jako kdyby čekala, že opravdu má jen nějaké vidiny a ten jasný bod v New Orleans zmizí, nic takového se nestalo.
Možná nic nenajde, ale v tu chvíli jí to dohnalo k tomu, aby se o to alespoň pokusila a do karet jí nahrávalo, že přijela na pár dní právě do tohohle města za Caroline a ještě více jí vyhovovalo, že její máma zrovna nebyla doma a ona se tak mohla vypařit z jejího apartmánu nepozorovaně a bez jejích otázek. Jen ať jí proboha nepotká někde venku. To by jí mohlo problém značně zkomplikovat. Už takhle bude těžké ho najít v tomhle ohromném městě, ale dokud jí pohání nějaká naděje, jen tak to nehodlá vzdávat. Nakonec bude zřejmě jeho vyhledání lehčí než si myslela. Poté, co uslyšela dívčí výkřik, i přestože nebyla upírka, vydala se tím směrem. Možná tam Sebastian vůbec není a ona se teď dostane do solidního průseru, ale nad tím poblázněná puberťačka v tuhle chvíli jen těžko přemýšlela.
Nakonec se již zastavila kousek od místa čenu, kde měla možnost vidět, jak se upír krmí na nějaké dívce. Jenže toho upíra moc dobře poznávala, i přestože k ní nebyl natočený tváří. "Sebastiane? Co.. co to děláš?" Pronese. No pokud právě neblázní a je před ní opravdu Sebastian, pravděpodobně svou přítomností zachrání i život dívky. Věděla, že tohle co dělá je špatné. Krmit se na lidech bez jediných výčitek, ale přeci jen to nebylo něco, co by jí od něj dokázalo odradit. Naopak jí ta jeho temnota snad více přitahovala.

Sebastian sa nevedel ovládnuť. Bolo to, ako keby sa ku krvi človeka nedostal niekoľko mesiacov hoci to nemohlo byť tak, pretože peklo by sa mohlo prezentovať presne takým spôsobom. Ale pre neho toto znamenalo asi viac. Ak peklo malo byť takým spôsobom, že by sa mal kŕmiť do sýtosti, tak to bol pre neho hotový raj. Sebastian sa ale v jednom momente od dievčaťa odtiahol, pretože ho zastavil niekoľko hlas. Vrýval sa mu do pokožky. Na miesta, kde sa vrýval už predtým. Ako keby nemal toho dosť. Nachádzal sa v tomto mieste, kde to nepoznal a ešte sa tam mala nachádzať aj Elizabeth, ktorú videl naposledy len ako nejaký hologram? Možno ju mal počúvnuť a nájsť to miesto, kedy by sa mohol dostať opäť do toho ich sveta ale on mal tých hier už dosť. Bol pripravený zomrieť. Len si myslel, že to bude o niečo bolestivejšie. Ale kto sa mal v tomto vyznať? on nebol ten, kto by zomieral každý deň niekoľkokrát a stále sa vracal späť ako nejaká nikdy nevyhynutá rastlina.

"Elizabeth.." nechal ženu ísť. Neovplyvnil ju, pretože mu to prišlo zbytočné, keď aj tak bol v pekle a nemala komu to ísť povedať. Nezaujímalo ho to, či tam bude tá žena stáť alebo odíde niekde na iné miesto. Teraz ho zaujímalo len to, prečo sa tu nachádza aj ona? vari sa to všetko pokazilo a ona zomrela počas toho, ako sa mali vrátiť do života? kto by mohol tejto zvláštnej mágií vôbec rozumieť. Takže napokon všetko mohlo byť zbytočné. Aj to, ako zachránil Alarica, aj keď to nemusel robiť. Sebastian sa pozeral na Elizabeth, ktorá vyzerala prekvapene, ako keby ho tam nevidela.
"myslel som si, že to peklo bude vyzerať iným spôsobom. Kedy by sa tu nachádzali rôzne netvory alebo trocha viac temna. Ale na miesto toho cítim, ako slnko svieti a si tu ty. Som v nejakom raji?" Sebastian si stále držal od nej odstup. Ruky si spojil za chrbtom a len urobil jeden krok vpred. Ako keby jej dával stále nádej k tomu, aby mohla odísť alebo utiecť. Nechcel, aby bola osobou, ktorá by ho takto videla. Bol prekvapeným no vedel, že ak v pekle má pykať za všetky problémy, tak to bude veľmi bolestivý spôsob.
"Nemala by si tu byť. Niečo sa pokazilo? sú tu všetci? zomrel aj Alaric? k čomu to potom bolo. Chcel som ho zachrániť, aby dokázal zachrániť teba." jeho hlas bol tichým no vedel, že o aj tak bude počuť. Nebol natoľko tichým, aby to nedokázala. Sebastian jemne naklonil hlavu do strany. MOžno bol prekvapený z toho, že ju videl no bol to naozaj očarujúci a krásny pohľad sa na ňu zasa pozerať.

Stále nevěřila vlastním očím a čekala na chvíli, kdy se z tohohle všeho probudí a zjistí jen, že civí na někoho úplně jiného. Nebylo by poprvé, co by kvůli Sebastianovi bláznila. Co když prostě se ho už tak dlouhou dobu snažila hledat a přála si ho vidět, že si ho teď prostě jednoduše vysnila a jako každý sen, i tenhle nakonec skončí?  Byla to věc, které se bála, ale snažila se věřit v to, že tohle je celé realita. Sebastian je tady, našel průchod, kterým se dostal zpátky a to dříve, než zemřel. A jen jí v tomhle utvrdil, když uslyšela jeho hlas, pod kterým se jí div nezačali zase podlamovat kolena.
Byla tak snadno ovlivnitelná, která mladá dívka, by ale nebyla. Jeho charisma jí zaujalo ještě dříve, než ho měla příležitost alespoň trochu poznat a i přestože nemůže stále tvrdit, že ho zná, všechno ho k ní táhne a ona se z tohohle vlivu nemůže dostat, i přestože v duchu ví, že Sebastian nebude asi patřit mezi ty nejlepší lidi, ale nemůže si pomoct. V tomhle zřejmě byla dost podobná Caroline. I přestože nebyla její biologickou matkou, měli některé věci natolik společné, že by jeden nevěřil, že to není její opravdová máma.
Při jeho dalších slovech musela lehce svraštit obočí. Myslela si, že se stihl vrátit, to si to snad nepamatuje? Proč to všechno zní, jako kdyby si myslel, že jsou mrtví oba dva? "O čem to mluvíš?" Zeptá se jej. Brzy na to jí Sebastian položil ne jednu otázku, což jí jen utvrdilo v tom, že pokud si z ní teď nedělá srandu, pravděpodobně si opravdu myslí, že nejsou mezi živými. "Počkej, ty si opravdu myslíš, že jsme mrtví?" Zeptá se jej a udělá několik kroků směrem k němu. "Já vím, že New Orleans bývá obvykle o něco živější, než je teď, ale nikdo neumřel." Podotkne a na tváři se jí objeví úsměv. "Očividně ani ty ne. Jsi naživu. Musel si najít ten průchod." Neměla pro to jiné vysvětlení. Nebyla jiná možnost, jak by se tu mohl objevit, nebo snad ano? Rozhodně ne. Byl ve vězeňském světě a z vězeňského světa se přece jeden jen tak lehce nedostane. Nemohla být žádná jiná možnost. "Co změnilo tvůj názor? Myslela jsem, že jsi byl připravený zemřít." Měl šanci na život, ale nakonec přeci jen se rozhodl zachránit se a ona je neskutečně ráda, že se mu to povedlo. Alespoň to teď byla její teorie, který věřila a nebrala v tuhle chvíli ani trochu v potaz, že by to mohlo být naprosto jinak. Kdo ví, jestli v příštích několika minutách, ne-li dokonce sekundách, nebude rychle vyvedena z omylu a navrácená do reality, která přinese nakonec mnohem více otázek než odpovědí.